Pálení čarodějnic nebo Filipojakubská noc, které nastane z večera 30. dubna a potrvá do brzkých ranních hodin 1. května. Jedná se o tradici, která se slaví již od pohanských dob. Tyto dny jsou také oslavou plodnosti, začínajícího jara a zároveň očistným rituálem ohněm, který prý ochraňoval před silami zla a nemocemi. Letos je bohužel většina veřejných akcí zrušena. Ale třeba se podaří uspořádat menší setkání na zahradě?
V podvečer se staví májka
V předvečer 1. května se v menších městech staví májky, tradiční symboly jara ve formě břízky zdobené pentlemi. Ta symbolizuje probouzející se přírodu, úrodu, plodnost a nový život. Stejně jako v minulosti se i dnes lidé scházejí u zapálených ohňů a oslavují.
Valpružina, Filipojakubská nebo prostě Pálení
Zvyk se zachoval nejen u nás, ale i v dalších evropských zemích. Jiným názvem, který se k tomu používá, je Valpuržina noc.
Pod tímto názvem se slaví také v německy mluvících zemích a Skandinávii. Za pojmenování večera může Svatá Walburga. Byla to francouzská abatyška, která žila v 8. století a proslula jako ochránkyně před kouzly a čarodějnictvím.
Ať již večeru říkáte jakkoliv, většinou je to příležitost opéct si špekáčky, maso, zeleninu a popít něco s přáteli. V menších městech a vesnicích bývají pro děti připraveny tématické hry a soutěže. Malé děti a ženy se mohou obléknout jako čarodějnice. A to je příležitost ukázat se v pravém světle!
Jak na svátek hledí pohané
Kořeny této tradice sahají až k pohanům, kteří věřili, že poslední dubnová noc má zvláštní význam. Dělí jeden rok na dva pololetí, jeden temný a chladný, druhý teplý a slunečný. 30. dubna považovali poslední den zimních časů.
Důležité bylo zapálit co nejvíce ohňů kolem domů, aby se oslabily temné a zlé síly, které během chladného půl roku získaly sílu, a museli je vyhnat ohněm, aby chránili své domovy a dobytek.
Jak čas plynul a křesťanství bylo na vzestupu, lidé začali věřit, že se v tuto noc shromažďují čarodějnice, aby páchaly zlé činy.
Křesťané chtěli oslabit jejich síly nebo je v nejlepším případě vyhnat ze země, a to nejen rozsvícením ohňů kolem vesnic, ale také zapalováním a vyhazováním hořících košťat do vzduchu v naději, že koště udeří čarodějnici, která by náhodou přeletěla.
V dnešní době už tolik lidí tradici nedrží. Stejně jako další tradice je Pálení čarodějnic mnohem populárnější na venkově, kde se slaví symbolické pálení čarodějnice ze slámy a starých oblečení. To ponechává prostor pro představivost.
Místo slámy si představte, koho chcete. Třeba šéfa nebo konkurenta. Můžete to dokonce ozdobit tak, aby to vypadalo spíš jako oni, pro kreativitu neexistují žádná omezení. Just joke! Vše v míru, přátelé. Pokud čarodějnice existují, nakloňte si je raději na svou stranu.
Já „šla“ do své podoby
Přiznám se, má první čarodějnice a už se nemůžu dočkat, až ji ve čtvrtek … no, upálíme. Jau! Lilce prý bude po čarodějnici smutno. Uvidíme, jak vše dopadne.
Jak jsem čarodějnici vyrobila?
- Našla jsem v lese dva klacky, delší dlouhý asi 2 metry.
- Svázala je motouzem.
- Malé Vincentovo tílko jsem ve spodní části svázala motouzem a naplnila listím z lesa i s mravenci.
- Hlavu jsem nasadila na kůl.
- Oblékla jsem čarodějnici do svého trička.
- Vycpala jsem ji prsa, ale ta v průběhu dalších prací „zapadla“.
- Sukni a vlasy jsem přivázala ze starých suchých kopřiv.
- Místo rukou dostala nohavice od Vincentových kalhot.
- Šátek z Adamovy dílny (mám svého kutila!).
- Jsem „ready“ a těším se na čtvrtek!
