Strach v pohádkách má své místo a smysl

Alenka Vorlíčková je všestranná žena, která vyměnila učitelské poslání za volnou nohu. Je obdivuhodná, nejen že pomáhá klientům s psaním textů pro web. Copywriting a tvůrčí psaní také školí.

Je autorkou několika knih pro děti i dospělé. Do ruky se vám mohla dostat Pohádková kuchařka s recepty ze slovinské kuchyně, Kouzelná zahrada se slovinskými pohádkami o lidských vlastnostech a skutcích nebo Průvodce pohádkovým Slovinskem. Nově také vyšla knížka Pohádkové Slovinsko.

Alenka má ráda děti a Slovinsko. Z dětí vyzařuje energie, stejně jako ze slovinské rozmanité přírody a lidí, které potkáte na slovinských kopcích. Připravila řadu knížek – Pohádky pro společné čtení. Knížky mají speciální poslání. Jsou i pro děti, které čtení bolí.

Ví jak pomáhat dětem číst, proto jsem ji poprosila o rozhovor.

Ahoj Alenko. Vím, že máš pořád nějaké nové nápady a podílíš se na nových projektech. Ale zajímají mě hlavně ty pro děti. Jak Tě napadlo psát pohádky?

Ahoj Míšo. Pohádky mám ráda od dětství a tato láska mi zůstala dodnes. Studovala jsem český jazyk a literaturu a pohádky bylo tehdy mé oblíbené téma. Později při studiu psychologie a grafologie. Když jsem učila na gymnáziu, tak jsem se taky těšila, až přijde na řadu romantismus, národní obrození, Němcová, Erben…  V pohádkách je totiž všechno.

Sama jsem začala psát na mateřské dovolené. Objevila jsem slovinské lidové pohádky a naprosto jim propadla. Začala jsem je překládat, protože v češtině nebyly k dispozici. Děti se těšily na každou novou pohádku a pomáhaly mi je dotvářet. Tak vznikala Kouzelná zahrada.

Proč jsou pohádky pro děti důležité?

S pohádkami jsem začala už dřív a právě při tom projektu pro čtenáře s poruchami čtení jsem zjistila, jak důležitá je úloha dospělého průvodce. Když jsem se nad tím zamyslela, tak je to důležité pro všechny děti. Dospělí mají na děti stále méně času, děti sledují televizi, používají počítače, tablety, mobily a nikdo jim nevysvětlí, jak svět kolem nich funguje po té lidské stránce. Pohádky pro společné čtení mají kromě úkolů a samotné pohádky také text pro dospělé, aby věděli, o čem pohádka je, o čem si s dětmi popovídat. Děti pohádkovému symbolickému jazyku dobře rozumějí, dospělí už ne. Děti hledají v pohádce útěchu a naději, z pohádek vědí, že hrdina musí překonat překážky a sám sebe.

Jde mi o podporu společného čtení, společně strávených chvilek, kdy rodiče (dospělí) dětem vysvětlí to, čemu nerozumějí, pomohou v těžších místech textu, vystřídají se s dítětem ve čtení. Důležitá je role průvodce, který dítě bude pozitivně ke čtení motivovat. Dřív měly děti babičky a dědečky, kteří se jim po této stránce věnovali. Dnes už má to štěstí jen málokdo.

Od kdy jsi četla svým dětem? Kdy Tě začaly vnímat a poslouchat?

My jsme četli asi už před narozením, u Amálky určitě. Kdy mě začaly vnímat, si už nevzpomínám, ale obě děti už v roce mluvily v souvětích a jednoduché pohádky samy vyprávěly, to si pamatuju. Teď jsou z nich velcí čtenáři (je jim 11 a 8), mají velký přehled o různých věcech, jsou citliví a vnímaví. Mrzelo by mě, kdyby tomu tak nebylo. Asi bych nemohla dělat to, co teď dělám, kdyby moje vlastní děti nečetly. Bez knížek a čtení je život velmi chudý. Mrzí mě, když rodiče (vysokoškolsky vzdělaní) říkají, že čtení už jejich děti nebudou potřebovat.

Naše dvouletá slečna pořád ne a ne začít poslouchat čtení z knížek. Nejraději knížku drží sama, rychle ji prolistuje a odloží. Nemáš nějakou radu, jak pro takové děti udělat poslouchání pohádek zábavné?

Míšo, je ještě malá, ale je fajn, že to zkoušíte. Možná by ji víc zaujalo čtení s nějakým maňáskem? Povídání o obrázcích, spojení s historkami ze života… Děti se právě té pozornosti, soustředěnosti, představivosti musí postupně učit. Jsou to základy čtenářské gramotnosti. Určitě to děláte moc dobře 🙂

Díky za tip! 🙂 Knížky z řady Pohádky pro společné čtení jsou určené pro děti, které čtení bolí. Co to přesně znamená?

Pohádky pro společné čtení jsou pro všechny děti a jejich dospělé, které budou bavit. Navíc mají oproti jiným pohádkovým textům nějaké prvky, které usnadňují čtení dětem s dyslexií a těm, kterým čtení moc nejde. Spolupracuji s dětskou psycholožkou doktorkou Lenkou Krejčovou, předsedkyní DYS – centra Praha, která se stala naší odbornou lektorkou. Důležitou součástí jsou krásné ilustrace od milých výtvarnic Magdy Štajnerové, Petry Řehové, Terezy Křemínské a Jitky Zajíčkové.

Kromě pohádkových sešitů patří do konceptu Pohádky pro společné čtení také pohádkové dílny v knihovnách, školách, mateřských centrech. Pro dospělé odborníky mám akreditovaný seminář pro pedagogy a nedávno projevili zájem o tuto problematiku i knihovníci, což mě moc těší.

Dá se dyslexii předcházet a je možné ji léčit? Pomáhá právě pravidelné čtení?

Předcházet asi ne, dyslexie je vrozená vada. Ale pravidelné čtení moc pomáhá se s tímto hendikepem vyrovnat. Dnes už je situace taková, že dětem s diagnózou se psychologové věnují. Zjistí, v čem spočívá problém konkrétního dítěte, a učí se s ním číst. Takže děti s dyslexií čtou a rády, ale spousta dětí nečte, i když nemají žádný objektivní problém, který by jim v tom bránil.

Objevuje se názor, že lidová říkala a pohádky nejsou vhodné pro naše děti. Že mohou následovat vzory, které nejsou zrovna „výchovné“. Zaměřují se na strach (holka modrooká, nesedávej u potoka), krádeže (já do lesa nepojedu), zlé činy (rozšlapal ji košíček) a hubování (ty ty ty, ty to budeš platit). Vnímáš to podobně? Nebo je to podle Tebe přehnaný strach?

Někteří dnešní rodiče mají s lidovými pohádkami problém. Mají pocit, že lidové pohádky jsou kruté a snaží se své děti před zlem chránit tím, že pohádky upravují, vynechávají pasáže nebo je dětem nečtou vůbec. Jenomže jsou při tom nedůslední – děti ochrání před pohádkami, ale nechají je sledovat reálné krutosti ve zprávách, v hloupých filmech nebo hrát kruté hry na tabletu.

Strach v pohádkách má své místo a smysl. Hrdina ho musí překonat, a tím sám dozrává a stává se lepším… Dnes se nemůže dítě utopit nebo potkat někoho zlého? Děti, které se vůbec nebojí, jsou nebezpečné samy sobě i okolí.

Mně naopak pořád udivuje, jak jsou lidové pohádky stále aktuální. I dnes máme např. macechy, které preferují vlastní děti před partnerovými. V pohádce přichází útěcha a naděje v podobě kouzelné víly. Pohádka se vypráví řečí symbolů, kterým děti velmi dobře rozumějí, zatím co dospělí už ne. Děti, které znají lidové pohádky, se velmi dobře orientují v životě a mezilidských vztazích.

Ale máš pravdu – Já do lesa nepojedu moc výchovné není 🙂

Odkud bereš inspiraci pro své pohádky?

Mou velkou inspirací je slovinská lidová slovesnost. Jejich pohádky se většinou vztahují k nějakým krásným nebo tajemným místům. Mají podobné motivy jako ty naše, ale jsou takové víc ze života nebo nekončí všechny svatbou. Jedna o princezně se zlatou hvězdou pokračuje i po svatbě. Král odjel do války a jeho ženu velmi trápila tchýně. Nebo převozník proměnil princeznu v žábu a získal sám pro sebe celé království, ta mě baví hodně.

Jaké máš plány v nejbližší budoucnosti?

Poslední dobou už tak moc neplánuju, ono se to často vyvine úplně jinak. Chci se věnovat svým projektům Pohádky pro společné čtení a Pohádkové Slovinsko, kurzům psaní, copywritingu a online marketingu. Ráda jezdím na pozvání do různých měst a vesnic do knihoven, škol, mateřských center apod. Baví mě koučovat mladé autory. Těším se na vydání pohádkové knížky a na všechna další milá překvapení.

Děkujeme za krásný rozhovor, Alenko! Krásné prázdniny