Na první díl s názvem Jak jsme začali hledat dům navazuje logicky díl druhý. Vzpomínám v něm, jak jsme se rozhodovali, jaký dům budeme hledat. Jestli bude nový nebo starý. A z čeho bude. Jestli z betonových tvárnic nebo ze slámy a hlíny.
Od léta roku 2014 jsme věděli, že chceme dům. Místo, kde si budou děti hrát. Vyběhnou na zahradu, pošťourají se v hlíně, budou pozorovat šneka a brouky. Až se pohoupou, přiběhnou domů. DOMŮ. Na místo, kde budeme my. Hned za hlavními dveřmi. Ne za 40 dalších schodů a kolem dveří 20 sousedů.
Jste na volné noze? Počkejte si
Dobře, tak jsme si to ujasnili. Ale co vlastně chceme? A co můžeme chtít, když nejsme zaměstnaní? Na začátku hledání jsem byla na první mateřské a Adam byl ještě v řádném pracovním poměru. Teoreticky ucházející výchozí podmínky pro hypotéku. Ale schylovalo se k tomu, že půjde na volnou nohu. Stalo se tak na podzim roku 2014. Od té doby se nám možnosti ohledně hypotéky značně zúžily.
Na začátku roku 2015 byl už Adam podnikatel s jedním daňovým přiznáním za 2 poslední měsíce z roku 2014. Bída. Zjistili jsme, že pokud chceme domeček, musíme si odmakat rok 2015 a podat další daňové přiznání. Že to už by prý snad možná…
Starý nebude, má milá
Během roku 2015 jsme viděli dalších pár starších domečků a jednoho dne přišel od Adama jasný verdikt: „Starý dům nechci, necháme si postavit nový.“
„Vážně, to nás vyjde levněji?“
…
„Ale budeme stavět dlouho. Tady v bytě nemůžeme pořádně pracovat, když Lilka spí. Vše ji budí, ty nemůžeš volat klientům.“
…
Abych vysvětlila, pracujeme z domova oba na stejném projektu. Nepronajímáme si kancelář, neboť nemáme jasně vyhrazeno, kdo kdy pracuje a kdo se stará o děti. Už 2 roky praktikujeme home office a manželství 24 hodin denně.
Jak se rekonstruuje dům od Martina Perlíka
Aby se Adam utvrdil ve svém rozhodnutí, absolvoval kurz Jak se rekonstruuje dům od Martina Perlíka. A opravdu se utvrdil. Nebyla jsem nadšená. Ale prosazovat svou romantickou duši nad jeho pragmatismem jsem násilím nechtěla. Je to můj chlap. Nemáme nikoho, kdo by nám při výběru starého domu s duší pomáhal a nenechal spadnout nás ani dům do bláta. Nu což no, pořád to není konec světa a nový barák bude mít taky něco do sebe.
„Adame, dá se postavit nový dům tak, aby vypadal jako starý?“ zajímalo mě. Dá, ale budeme na to mít? Nevěděli jsme. Na to, kolik nám banka půjčí, jsme museli čekat minimálně do daňového přiznání za rok 2015. Tedy do března 2016.
Novostavby? Drahé a ošklivé
V prosinci roku 2015 Adam našel ZenHome. Na první pohled ideální řešení. Krabička, která podle fotek dokáže vypadat přírodně. Ne jako tuctové novostavby, které když mi Adam ukazoval, naskakovala mi husí kůže. Nejen z milionových částek. Ale také z konvenčních materiálů, tvarů, mini zahrádek i sousedů, které jsem ještě neznala.
ZenHome vypadal jako kompromis. Představovala jsem si, jak ho máme postavený na rozlehlém pozemku, na střeše nám roste tráva a já jdu v červených šatech ve větrů domů z nákupu.
Takhle nějak jsem chtěla chodit do „Zen domova“ z nákupu
Jo, to by asi šlo. Jenže čím víc šlo do tuhého (čtěte: blížil se rok 2016, s ním příprava daňového přiznání a rozlousknutí, co s námi vlastně bude), tím víc jsem začala toužit po přírodě. O tom neupsat se ke 4 miliónům. On byl sice takový ZenHome „za hubičku“, ale postrádal spoustu důležitých prostor k uskladnění věcí, které si celý život každý nosíme nebo vozíme. Někdo víc, někdo míň. Ale tenkrát 3 členná a brzy 4 členná rodina rozhodně víc.
Uplácejme si chajdaloupku
Měla jsem pár měsíců před druhým porodem, když jsem jednou v noci narazila na weby jako:
- Alter-nativa
- Mandalahouse
- Enklava.net
- nebo články od Petra Skořepy: myši se spíše než do slaměného domu pustí do polystyrenu
Už jsem se neviděla v červených šatech před ZenHome. Ale začala jsem Adama přesvědčovat, že takové uplácání chaloupky by nemuselo být špatné.
„Tak já ji uplácám a ty budeš zatím pracovat,“ říkala jsem Adamovi. „Děti uvidí práci rukama, bude to fajn,“ dodala jsem silný argument. Neprošlo to.
Ale… začali jsme si uvědomovat, že nechceme 800 m2 malý pozemek v satelitu s konvenční krabicí. Že chceme těch metrů asi tak 5 000. Že chceme stromy, brambory, mrkev, bylinky – naší rodovou zahradu. Začali jsme studovat informace o ekologických domech a permakultuře. Narazili jsme také na Svobodný domek od Petra a Zdeňky. Ač jsme věděli, že svépomocí si chajdaloupku neuplácáme (čest všem, kdo ano), chtěli jsme se dopátrat nějakému kompromisu. Aspoň jsme ten směr odvrátili od novostavby k jinému řešení.
Můdborde, jak budeme bydlet?
Aby bylo jasněji, udělala jsem jeden večer takový jeden „moodboard“. Jak to jako má vypadat, to naše bydlení. V té době jsem pocítila, že jestli jednou skončím v krychli, neprožila jsem ten život úplně tak, jak to vnitřně cítím.
Pořád vedl ZenHome
Ač jsme nás stále chtěla dostat k přírodnějšímu bydlení, vypadalo to, že ZenHome je to, s čím se musíme spokojit. Na co budeme mít finančně. Co nám dovolí koupit si větší pozemek a ZenHome do přírodního stylu „zamaskovat“.
Jste zvědaví, jaký pozemek jsme pro stavbu pseudo-meditační krychličky vybrali?A zda to byl opravdu ten DŮM, který by pro nás znamenal náš domov? Počkejte si na třetí díl. Dozvíte se třeba, jak probíhá nákup pozemku od cirkusáků. 🙂
Pro ty, kteří se dostali až sem
Pro ty, kteří se dostali až sem, nabízím bonus v podobě e-mailu. Ano, výchozí podmínky jsme měli opravdu nelehké. Dá se říci, že až zoufalé. Dokresluje to úryvek z osobní elektronické pošty. E-mail jsem napsala jedné realitní makléřce. Nabízela krásný starý, ale zrekonstruovaný dům:
Adam je OSVČ od podzimu 2014. Ohledně hypotéky jsme zjišťovali informace již v průběhu roku 2015, tedy s daňovým přiznáním za rok 2014, které bylo samozřejmě nedostatečné. Podnikal krátce a příjmy byli nízké. Náš tehdejší poradce přesto oslovil banky a informoval se o možnostech. Oslovil Komerční banku, Unicredit, Raiffeisenbank, Hypoteční banku, mBank, Wustenrot a Českou spořitelnu. Oslovil je na začátku srpna 2015 a u těchto jsme dle slov jiného poradce „získali“ černý puntík.
Musíme tedy minimálně počkat na daňové přiznání za rok 2015…
Žádné odpovědi