Lidé se ostýchají mluvit o smrti se svými blízkými, říká Blanka Dobešová

Blanku jsem měla tu čest potkat na rozloučení s mým tatínkem. Tatínek není pohřbený na prvním českém přírodním hřbitově, ale měl tak krásné rozloučení. Blanka mi pomohla rozloučit se s ním velmi příjemně a přirozeně. Jak si myslím, že by byl táta rád. Nejspíš nebude překvapením, že rozhovor s Blankou je nejsilnější, který zatím v magazínu najdete. Prožijte krásný předvánoční čas v klidu, s rodinou. ❤️

Blanka Dobešová, zdroj: LesVzpominek.cz
Blanka Dobešová, zdroj: LesVzpominek.cz

Blanko, co je přírodní pohřebnictví. Jak jste se dostala k projektu Ke kořenům?

Přírodní pohřebnictví je jednoduše o tom, že obřady posledního rozloučení probíhají v přírodě. Popel zemřelých či jejich těla se při tom ukládají do země, často ke kořenům stromů. Přírodní pohřebnictví vzniklo v Anglii v devadesátých letech a od té doby tam vzniklo asi tři sta lesních a lučních hřbitovů, některé přírodní hřbitovy mají i podobu zahrad. 

Přírodní pohřebnictví, zdroj: LesVzpominek.cz
Přírodní pohřebnictví, zdroj: LesVzpominek.cz

Já jsem se s přírodním pohřebnictvím setkala na vysoké škole, když jsem studovala environmentální studia. A byla to pro mě láska na první pohled. Líbily se mi ekologické rakve, na které je možné malovat. A já sama bych si jednou přála být pohřbená pod jabloní

To je hezké. Kdo za projektem stojí?

Ke kořenům jsme založily jako tři mladé ženy společně s Alžbětou Slavík Živou a Monikou Suchánskou v roce 2014. O rok později jsme pak společně se Správou pražských hřbitovů otevřeli Les vzpomínek.

Daří se nám lépe loučit se se zemřelými než třeba před 10 lety? Pozorujete posun k lepšímu povědomí, co možné je nebo není? Že není nutné držet se obvyklých zvyklostí, ale lze to pojmout jinak?

V České republice je jasně patrná krize pohřebních rituálů. Lidem nedávají smysl chladná a odosobněná rozloučení v krematoriích, a tak až polovina pozůstalých nedělá žádný oficiální obřad.

Vzkazy do nebe, zdroj: LesVzpominek.cz
Vzkazy do nebe, zdroj: LesVzpominek.cz

Zároveň stále více lidí hledá alternativy a snaží se pojmout rozloučení osobitě. Myslím, že je to podobné jako se svatbami. Ty se také čím dál tím častěji odehrávají mimo obřadní síně – na loukách, zahradách, vyhlídkách. Čím dál tím více lidí také rozprašuje popel zemřelých na jejich oblíbená místa, třeba do Vltavy či k oblíbenému stromu.

Odpočinek pod oblíbeným stromem. Zdroj: LesVzpominek.cz
Odpočinek pod oblíbeným stromem. Zdroj: LesVzpominek.cz

Řekněte, v čem je rozloučení v přírodě lepší než rozloučení v obřadní síni? Tedy já si myslím, že lepší je, ale zajímá mě to od Vás. 🙂

V přírodě se lidé obvykle cítí méně formálně, jsou uvolněnější a je pro ně snadnější rozloučení utvářet podle svých představ. Promluvit v krematoriu o zemřelém chce opravdu velkou odvahu, a tak to lidé většinou nechají na řečníkovi či nepromluví nikdo.

Poslední rozloučení v Lese vzpomínek. Zdroj: LesVzpominek.cz
Poslední rozloučení v Lese vzpomínek. Zdroj: LesVzpominek.cz

Při tom je sdílení vzpomínek jedna z nejcennějších součástí rozloučení.  Mám vždycky velkou radost, když se lidé v Lese vzpomínek sejdou v kruhu, každý zapálí svíčku a při tom řekne nějakou vzpomínku. Také pro děti je rozloučení v přírodě přátelštější i ony chtějí sdílet vzpomínky či třeba napsat vzkaz do nebe.

Lily Anička se loučí s dědou. Zdroj: TuhyKorinek.cz
Lily Anička se loučí s dědou. Zdroj: TuhyKorinek.cz

Jak se změnilo vaše vnímání smrti od té doby, co působíte v projektu Ke kořenům?

Když jsme Ke kořenům zakládaly, tak jsem vnímala hlavně to, jak česká společnost neumí se smrtí zacházet. Jak se lidé ostýchají mluvit o smrti se svými blízkými a péči o své umírající a zemřelé přenechávají institucím.

Ale za posledních deset let se česká společnost v tomhle ohledu hodně proměnila. Sociologové mluví o renesanci zájmu o téma smrti. Po desetiletích tabuizace znovu hledáme způsoby, jak ke smrti přistupovat otevřeně, moudře a třeba i s humorem.

Jak probíhá typické rozloučení v Lese vzpomínek?

Většina rozloučení je komorních. Nejprve uložíme popel do jamky ke stromu a potom si pozůstalí zapálí svíčky, sdílí vzpomínky a píší vzkazy do nebe. Někdy je součástí rozloučení také hudba, piknik či třeba malování na urnu.

Zapálení svíček se vzpomínkou. Zdroj: LesVzpominek.cz
Zapálení svíček se vzpomínkou. Zdroj: LesVzpominek.cz

Vždycky vycházíme z toho, jaká jsou přání pozůstalých. A tak si pozůstalí třeba připijí na život zemřelého šampaňským nebo si společně zazpívají píseň, kterou měl rád.

Jak funguje pronajímání stromů v Lese vzpomínek?

V Lese vzpomínek máme přes dvě stě stromů (lípy, javory, ptačí třešně aj.), u kterých mohou pozůstalý pronajmout místo. U jednoho stromu může být pronajato až deset míst, jsou to tedy takové sousedské památeční stromy.

Dušičky jsou za námi, začala opravdová zima. Chodí do Lesa vzpomínek kolem podzimních a Vánočních svátků více lidí, rozloučit se ke „svému“ stromu?

Určitě, o Dušičkách a Vánocích je Les vzpomínek nejnavštěvovanější. Nejhezčí je ale Les v květnu a říjnu, to bývá nejvíce obřadů.

Zvyšuje se zájem o rozloučení v Lese vzpomínek?

Postupně ano. První rok mělo rozloučení v Lese vzpomínek asi čtyřicet rodin, letos to bylo kolem sedmdesáti.

Zdroj: LesVzpominek.cz
Zdroj: LesVzpominek.cz

Je pro Vás těžké mluvit s pozůstalými o smrti a odchodu blízkého člověka? Když jsem s Vámi mluvila, přišlo mi, jak když mluvím s přítelkyní o tátově smrti. To jsem u pohřební služby nezažila, bylo to studené.

Svoji práci mám moc ráda a je to dáno i tím, že se na nás obracejí pozůstalí, kteří měli své zemřelé velmi rádi a chtějí jim udělat hezké rozloučení.

Při takových rozloučeních, kdy jsou lidé vedeni láskou ke svému zemřelému, se děje hodně krásných, někdy až magických věcí. Je mi ctí, když tomu můžu být svědkem.

Zdroj: LesVzpominek.cz
Zdroj: LesVzpominek.cz

Pomáháte pozůstalým vyrovnat se lépe se smrtí, přijmout ji?

Ke smrti mám přátelský vztah, vnímám ji jako Tajemství. A zároveň ve mně setkávání s pozůstalými přirozeně probouzí laskavost, takže k nim přistupuji z takového klidného místa v sobě a věřím, že jim to dává prostor, aby prožili to, co prožít potřebují.

Lze rozloučení udělat na jiném místě než v Lese vzpomínek?

Určitě. Rozloučení se může odehrát třeba v kavárně, na chatě, na zahradě, na lodi či v divadle.

Zaujal mě web MojeSmrt.cz, kde si může umírající člověk připravit přání. Podle mě je to naprosto skvělé a je škoda, že se o takových možnostech více nemluví. Řešila jsem porodní přání, ale nevěděla jsem, že bych mohla s tátou řešit poslední přání. Jen nevím, jestli bych to vlastně zvládla…

Povídat si se svými blízkými o posledních přáních bývá hodně důležité a objevné. Lidé se často ostýchají položit tyhle “velké” otázky, ale odpovědi jsou tak cenné, že stojí za to ten ostych překonat.

Určitě je dobré zeptat se alespoň na to, kde by chtěli být vaši blízcí pohřbeni či rozptýlení a v jakém duchu by si přáli rozloučení. Hezká je také otázka, jakou hudbu by si přáli na pohřbu, či kdo chtějí, aby na pohřbu promluvil.

Blanko, poradíte, jak mluvit s umírajícím člověkem o jeho posledním přání? Co když sám nechce přijmout fakt, že odchází?

Myslím, že je důležité dovolit umírajícímu prožívat to, co prožívá, i když je to popření. Respektovat to místo, na kterém se zrovna nachází, nechat jej, aby tu zásadní zkušenost vstřebal ve vlastním tempu. A zároveň mu dát najevo, že až si bude chtít o posledních přáních promluvit, jsme tady pro něj.

Díky Blanko za odpovědi. V jednom svém článku jsem zmínila, že jste si získala stejnou důvěru jako moje dula u porodu. Řekl Vám to někdy někdo? Tušíte, proč tomu tak je?

Mezi přicházením na svět a odcházením je spousta paralel. V angličtině existuje pro provázející v závěru života přímo termín „death doula“. Jsme tedy vlastně takové duly, které pomáhají přerodit se na druhý břeh. A stejně jako porodní duly v sobě nosíme velkou pokoru vůči zázraku života.

Zdroj: LesVzpominek.cz
Blanka doprovází pozůstalé, zdroj: LesVzpominek.cz

Jo, to zní pravděpodobně. Děkuji Vám Blanko za Váš čas. Mějte se krásně 🙂

Přidejte komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Děti Zvířata
Co je Friggatriskaidekafobie? A jak souvisí s volbou prezidenta?
Udržitelnost a ekologické chování se promítají i do nábytku a bydlení
Jak je možné, že mají narozené děti modré oči?
Byliny a rostliny
Čištění zahradního jezírka: Jak udržet vaši oázu krásy v ideálním stavu
Rozdíly mezi CBD a HHC
Jak správně založit kompost?
Čištění zahradního jezírka: Jak udržet vaši oázu krásy v ideálním stavu
Jak dlouho vydrží svítit LED pásky?
Šungit: Kámen života a jeho účinky
Moderní metody čištění septiků: ekologicky, efektivně, šetrně
Recepty
Léčivé houby v tradiční medicíně: Jak mohou pomoci i vám?
Odkrýváme tajemství přirozené krásy: Zdravý životní styl a sebeláska jako klíč k vaší nejlepší verzi
Rozluštění tajemství sacharidů a jejich role v našem zdraví
Cvičení Ekodrogerie Přírodní kosmetika Zdravé podnikání
Co by neměla obsahovat přírodní kosmetika: Průvodce pro bezpečnou péči o pleť
Léčivé houby v tradiční medicíně: Jak mohou pomoci i vám?
Šungit: Kámen života a jeho účinky
Veronika Zajícová se po srážce s autem, prasklé lebce a zlomenině nohy vrátila do ringu
„Bambus přináší do zahrady radost,“ říká bambusář Martin
Keto dieta je lepší než junk food, říká Filip Degl
Jolana Janišová a kuchařka Jídla Světla
Jak odstranit Jak žít Jak zlepšit
Co by neměla obsahovat přírodní kosmetika: Průvodce pro bezpečnou péči o pleť
Čištění zahradního jezírka: Jak udržet vaši oázu krásy v ideálním stavu
Jak dlouho vydrží svítit LED pásky?