Jmenuji se Adam a bydlím v Praze. Bylinky pěstuji moc rád. Jsou to výjimečné rostliny. Většinou omamně voní a mnohdy léčí tělo i duši. Snad každý vám řekne, že na zahradě musíte mít bylinky.
Nikde jsem ovšem nenašel porovnání bylinek na zahradu podle náročnosti. To zajímá zejména zahrádkáře začátečníka. Přesně těm věnuji tento článek.
Bylinky do nepohody, zn. nenáročné
Hned v úvodu mám dobrou zprávu. Řekl bych, že těch méně náročných bylin je nejvíc. Tato domněnka vychází už jen z toho, že nejznámější bylinky pochází z přírody kolem nás.
Máta
Úplnému amatérovi doporučuji začít s mátou. Říkám jí plevel, protože se nekontrolovatelně rozrůstá podobně jako kopřiva, což je mimochodem také bylinka. Můžete si ji i snadno namnožit. Stačí kus drnu odkopnout a zasadit jinde. Pěstujeme ji s dědou na chatě již od dětství. Mátu seženete i na louce na dovolené. Viděl jsem ji třeba kolem silnic v kopcích na severu Španělska, kde je běžnou součástí evropské přírody.
Zejména v posledních letech oceníte i její odolnost vůči suchu. Nemůžete ji nechat dlouhodobě zcela bez vody jako středozemní bylinky, ale úplně v pohodě zvládne i totální zavadnutí. Pozor, až ji příště prohlásíte za mrtvou, dejte jí ještě den šanci.
Mátu doporučuji i do květináčů. Vyzkoušejte i speciálně vyšlechtěné kultivary s čokoládovou, banánovou nebo jahodovou příchutí. Pro obyčejnou menthu asi do obchodu nebudete muset. Zeptejte se třeba souseda. Určitě se o tuto radost rád podělí.
Mateřídouška
Mateřídoušku potkáte například v drsných Alpách. Vyhovuje jí vlhko i chladný večer. Roste na loukách v údolích i v horách. Stejně jako máta nepotřebuje v našich končinách příliš péče po celý rok. Nezalekne se ani tuhé zimy.
Levandule
Ačkoliv si tuto bylinku spojujeme s rozpálenou francouzskou Provence, daří se jí překvapivě velmi dobře i v Čechách. Pozor si dejte snad jen na levandule s obřími okvětními lístky na konci květenství, které naši zimu nevydrží. Poznáte je snadno, květ vypadá zcela odlišně od klasické levandule v českých záhonech. Mezi nejodolnější levandule patří kultivar ‚Blue Scent Early‘ a ‚Hidcote Blue‘.
Mezi další nenáročné bylinky patří také meduňka, libeček a oregano.
Choulostivější bylinky na zahradu
Rozmarýn
Rozmarýn mě sice nikdy nenaštval, ale problémy mohou nastat s příchodem zimy nebo jara. Na jaře často omrzává díky mrazíkům. Sice pak znovu obrazí, ale část lístků tím zežloutne. V našich podmínkách pak silnější zimu nepřežije ani dobře zazimovaný v půdě a v nížině.
Stévie
Mnohem choulostivější je stévie. Toto populární sladidlo nesnese sucho ani chlad. Je potřeba mu věnovat každodenní pozornost. Výhodou je, že existuje celkem podobná alternativa v podobě méně známé lipie. I ta potřebuje péči, ale nepotřebuje tak stabilní mikroklima jako stévie.
Bylinka jen pro trpělivé
Bazalka
Špičkou ledovce je pro mě bazalka. Určitě to znáte. Přinesete si z obchodu bazalku v květináči a už druhý den začíná zacházet, i když má vody dostatek. Je to strašně citlivá a teplomilná bylinka. Jde navíc o jednoletku, která po sklizni jen složitě obroste.
Můj tip je nakoupit během léta dobře zapěstovanou sazenici, která už tak citlivá není, a k tomu se učit od online zahradníka. Zkuste to. Vyžaduje spoustu sluníčka a pravidelné zavlažování.
Pokud vám pravidelně na zahradě nebo doma nějaká rostlinka či bylinka umře, zvažte, jestli se na její pěstování raději nevykašlete a nedojdete si pro ni do obchodu nebo nekoupíte na internetu.
Kde se bylinkám bude dařit a kde spíše ne?
Záměrně píšu v celém příspěvku o bylinkách na zahradu. Z mé vlastní zkušenosti bylinky patří hlavně na zahradu nebo na vlastní balkóny či terasy, když nebydlíte ve velkém městě. Příliš se nehodí na veřejná prostranství (i když komunitním zahradám držím palce).
V Praze jsem vybudoval nádhernou zelenou stěnu z bylinek usazených do samozavlažovacích květináčů, která mi po pár týdnech zcela zašla. Stalo se tak podle mě ze dvou důvodů typických pro velká města.
Bylinky v pražském pekle
V okolí Prahy chybí dostatek zeleně, takže se škůdci ze širokého okolí slétnou na tu malou oázu života na balkoně. Problém dělají zejména mšice, které na chatě v záhonech takřka nevidím. Tento problém jsem nakonec vyřešil díky BIO postřiku.
Druhou komplikaci už jsem bohužel vyřešit nedokázal.
Praha ve městě
Ve velkých městech poletuje zejména v údolí šílené množství jemného prachu. Ten se usazuje i na listech rostlin. Třeba psímu vínu to problém nedělá, ale citlivé bylinky si s touto nechutnou špínou neporadí. A tak mě ještě jedna řečnická otázka napadá. Chtěli byste ten prach jíst?
Ještě mě napadlo, že by ten prach šlo hadicí možná smýt, ale to už jsem nestihl vyzkoušet. Na druhou stranu, kdo z nás má kohoutek na hadici na balkoně. Potěší mě, jestli tuto zkušenost máte a podělíte se s ní pod článkem v diskusi.
„Pokud jde o Prahu, já osobně bych v ní bylinky nesbírala. Mohou mít v sobě škodliviny ze smogu či prach. Když už rostliny sbírat, tak na okrajích metropole či někde za Prahou, jako jsou například lesy či louky, které jsou daleko od silnic,“ řekla před 2 lety tenkrát ještě studentka naturopatie, Lenka Vaňková.
Mgr. Lenka Vaňková, telomysl.cz
Co je to vlastně naturopatie?
Naturopatie je alternativní léčebná metoda, kterou založil v roce 1936 Harry Benjamin v USA, který definoval v knize Průvodce přírodní léčbou pro každého její základní principy. Podle prvního principu vznikají všechny choroby nahromaděním odpadních toxických škodlivin v těle. Druhý princip: všechny chorobné příznaky jsou jen projevem snahy organismu, vyloučit nahromaděné škodliviny. Třetí princip: lidské tělo je schopno samo vyléčit všechny choroby, pokud mu pomůžeme správným způsobem. A tímto způsobem je míněna jen přírodní léčba.
