Pod pojmem Montessori si většina veřejnosti představí nevychované děti, alternativní školy plné hraček a žádných pravidel a v neposlední řadě „nezodpovědné“ rodiče, kteří neumí nastavit pravidla a výchova je nezajímá.
Jenže je tomu tak doopravdy?
Montessori očima veřejnosti
Jak už bylo naznačeno v úvodu článku – Montessori nemá příliš dobrou pověst.
Nejspíš je to tím, že se nejedná pouze o styl výuky, jak si někteří myslí. Montessori je široký pojem. Zahrnuje nejen výuku, ale také výchovu a přizpůsobené prostředí dítěti. Jak ve škole, tak doma. Podstatnou složkou je také postoj rodičů a jejich role ve výchově a vzdělávání jejich dětí.
Být Montessori dítě a rodič nejde mávnutím kouzelného proutku. Je potřeba na sobě neustále pracovat, (sebe)vzdělávat se a být ochoten měnit sebe i okolí, ve kterém žiji. To se nestane ze dne na den. Stejně tak se tento “alternativní” směr nevyvinul mrknutím oka. Je za ním dlouhá historie.
Kde se vzalo Montessori – život italské lékařky
Maria Montessori (1870 – 1952) byla italská lékařka, vědkyně, psycholožka a uznávaná pedagožka. Před více než sto lety přišla se zcela novým pedagogickým směrem. Ten byl založen na dlouholetém pozorování mentálně postižených dětí a jejich vývoji.
Maria přizpůsobila školní prostředí tak, aby děti mohly dělat stejné činnosti jako dospělí. Dodnes vidíme v mateřských školách malé židle a stoly, umyvadla, dětské kuchyňky a jiné, dětem velikostně přizpůsobené, věci.
Všechno má svůj smysl – Maria vypozorovala, že děti, které mají možnost se zapojit do života dospělých, se mnohem více rozvíjí. Své poznatky se rozhodla aplikovat i na děti zdravé, bez postižení.
A tak roku 1907 otevřela Dům dětí (Casa dei Bambini), jež byl určen pro chudé děti předškolního věku, které neměly zdravotní ani psychické postižení. Tento Dům dětí vybavila pomůckami pro smyslovou výchovu, velikostně přizpůsobeným nábytkem a školním materiálem k nácviku čtení, psaní a počítání.
Děti zaměstnávala praktickými činnostmi, jako je utírání prachu či zametání podlahy. Po letech pozorování došla ke stejným pozitivním výsledkům.
Své poznatky shrnula do knihy s názvem Metoda vědecké pedagogiky užitá ve výchově v dětských domovech. Ta byla záhy přeložena do více než dvaceti jazyků. Začaly se otevírat nové školy po Evropě a její učení se dostávalo více a více do povědomí lidí.
Roku 1936 byl založen Montessori Institut ve Vídni. Během fašismu byly bohužel školy hromadně rušeny a knihy páleny. Sama Maria odjela do Indie a zpět do Evropy se vrátila až roku 1949. Umírá o tři roky později v Holandsku.
Montessori v Čechách
Před rokem 1989 nebylo vůbec možné v české společnosti prosadit alternativní vzdělávací směr. A tak se učení Marie Montessori rozvíjelo až později.
Dnes je v České republice přes padesát základních a skoro sto mateřských škol, z nichž většina je v Praze a blízkém okolí. Přitom v roce 2014 jich bylo o polovinu méně. To svědčí o vzestupu zájmu o tento vzdělávací směr.
Na trhu se objevují knihy s tématikou Montessori nejen ve škole, ale i doma. Je čím dál více seminářů a kurzů.
Tajemstvím opředená výuka a proč je tak lehké odsoudit alternativní školy
Ne všechny školy a školky jsou však opravdovými Montessori, i když to ve svém názvu hlásají. Zpravidla platí, že je důležité se do dané školy zajít podívat a opravdu se zajímat o vnitřní systém a nastavení hodnot.
Mnohdy je daná škola vybavena pomůckami, se kterými se však reálně nepracuje. Případně se s nimi pracuje, ale ne tak, jak by se mělo. Někdy daná škola narazí na nedostatečné vzdělání v řadách svých pedagogů – průvodců.
Být učitel a nebo průvodce je totiž rozdíl. Klasická základní škola a Montessori škola se velmi liší. Zkušený průvodce však odlišné prostředí velmi dobře zná a ví, jak má k dítěti a jeho učení přistupovat.
Materiál a pomůcky, které Maria vymyslela, jsou velmi propracovaný systém. Než do jejich podstaty proniknete, trvá to i několik let systematického a pravidelného (sebe)vzdělávání – zpravidla se konají tříleté kurzy, kde se naučíte od historie až po současnost Montessori učení pro jedno dané vývojové období.
Proto je těžké do tohoto alternativního vzdělávacího směru pro širokou veřejnost proniknout. Nepřispívá tomu ani fakt, že většina škol a školek si „tajemství“ nechává pro sebe a vy, jako pozorovatel zvenčí, nemáte šanci vnitřní řád pochopit. Pak dochází k iluzím o nefungujícím alternativním směru výuky a výchovy.
Přesto přemýšlíte nad tím, že chcete své dítě dát do Montessori školy? Doporučuji začít už ve škole mateřské. A než dítě do takové školy přihlásíte, dejte si tu práci a zjistěte si co nejvíce informací. Čtěte články na internetu, knihy zabývající se touto tématikou a zkuste i nějaký seminář.
Ověřené zdroje určitě najdete na www.montessoricr.cz. Je totiž důležité, abyste do učení pronikli a věděli, do čeho jdete – přece jen jednáte v zájmu svých dětí a nesprávným rozhodnutím je můžete poznamenat na dalších x let.
A vězte, že správná a opravdová Montessori škola vás nemusí stát balík. Z toho se bohužel stal moderní trend. Co by na to asi řekla Maria, která své učení zpřístupnila dětem chudým?
