Pull&Bear spadá stejně jako spousta dalších značek pod oděvní společnost Inditex. Patří sem například i Zara, jejíž štítky byly nalezeny v sutinách budovy Rana Plaza, která se před 7 lety zřítila a usmrtila nad tisíc dělníků módního průmyslu. Ti byli přinuceni jít do práce, i když se vědělo o trhlinách v budově – plnění zakázek je zkrátka přednější než lidská bezpečnost.
I po této tragédii módní společnosti odmítaly převzít zodpovědnost a dát dohromady 30 miliónů amerických dolarů do kompenzačního fondu pro oběti a pozůstalé jim trvalo celé 2 roky. Roční obrat těchto společností přitom dělá 20 miliard! Některé společnosti navíc dlouho odmítaly vůbec do fondu přispět a k donucení byl zapotřebí i silný tlak veřejnosti.
Tuto tragickou událost módního průmyslu každoročně připomíná Fashion Revolution Week, který probíhá tento týden a volá po větší transparentnosti a zodpovědnosti oděvních firem.
Proto se i já ptám #whomademyclothes?
Tenhle croptop byl láska na první pohled – ne však přímo v Pull&Bear, ale v sekáči. Tam a k lokálním a udržitelným značkám jsem přesunula své nákupy oblečení a je odtud i zbytek mého outfitu – férové džíny z biobavlny.
K tomuto přesunu jsem se rozhodla poté, co jsem shlédla dokument The True Cost, který by dle mého měl vidět každý spotřebitel. Rychle totiž zjistí, že fast fashion není vůbec ve skutečnosti levná – jen za ní platí někdo jiný než on. A to já si na to triko vzít nehodlám.
