Umělá inteligence (AI) pronikla do našich životů nevídaným tempem. Ještě před pár lety šlo o futuristickou představu, dnes s ní píšeme texty, tvoříme obrázky, povídáme si a necháváme si od ní radit. Jako digitální nadšenec a copywriterka, která se AI zabývá denně, mám z tohoto vývoje velkou radost – otevírá to nekonečné možnosti kreativity a efektivity. Zároveň ale cítím respekt a obavy, protože s velkou silou přichází i velká odpovědnost.
V tomto článku proto popíšu vlastní zkušenosti s AI a rozeberu jak ovlivňuje životní prostředí a společnost, kde skýtá benefity a kde naopak rizika, jak ji využívám v práci i osobním životě a jaké etické otázky vyvstávají. Na závěr přidám několik tipů pro zodpovědné a udržitelné používání AI. Pohodlně se usaďte – tohle bude jízda plná faktů i osobních postřehů.
Dopady AI na životní prostředí
Nejprve to méně veselé: umělá inteligence má i svou ekologickou stopu. Výkonné počítače, na kterých se moderní AI trénuje, spotřebovávají obrovské množství energie.
Modely jako GPT (které pohánějí třeba populární ChatGPT) se učí z obrovských objemů dat – a celé to „učení” běží na tisících výkonných GPU procesorů v datových centrech. Tyto procesory se při výpočtech zahřívají a vyžadují masivní chlazení a elektřinu.
Výsledek?
Trénování jediného velkého AI modelu může spolykat tolik proudu, co sto amerických domácností za rok. Studie odhaduje, že do roku 2027 může jít na provoz AI 85–134 TWh elektřiny ročně, což bude kolem 0,5 % celosvětové spotřeby. To už rozhodně není zanedbatelné číslo.
Ještě hůře to vypadá s emisemi oxidu uhličitého. Trénování AI = vysoké emise CO₂. Například odhady Stanfordovy univerzity uvádějí, že trénink modelu GPT-3 (175 miliard parametrů) mohl spotřebovat až 502 tun uhlíku, což odpovídá emisím zhruba 80 lidí za celý rok nebo provozu 100 aut.
Pro srovnání – průměrný člověk vyprodukuje za rok kolem 5 tun CO₂. Dokonce i o něco menší jazykový model trénovaný na zpracování textu může generovat 0,5 až 35 tun CO₂, tedy ekvivalent 125 zpátečních letů mezi New Yorkem a Pekingem. Tato čísla mě osobně překvapila a přiměla k zamyšlení – mnohdy totiž máme pocit, že digitální svět je „čistý”, protože nečoudí komínem. Opak může být pravdou.
Na druhou stranu je fér zmínit, že AI sama může pomáhat v boji proti klimatickým změnám. Umí optimalizovat spotřebu energie, navrhovat úspornější řešení či řídit chytré sítě tak, aby neplýtvaly elektřinou. Existují projekty, kde AI navrhuje nové materiály pro lepší baterie nebo pomáhá předvídat extrémní počasí.
Velcí poskytovatelé cloudu se také snaží o udržitelnost – například infrastruktura Microsoft Azure, na které běží i mnoho AI modelů, má cíl přejít zcela na obnovitelnou energii do roku 2025. Vývojáři AI si zkrátka začínají uvědomovat, že výkon musí jít ruku v ruce s ekologií. Jako uživatelka AI tedy doufám, že budoucí generace AI nástrojů budou nejen chytřejší, ale i zelenější.
Dopady AI na společnost a člověka
AI nespadla z nebe do prázdna – žijeme ve společnosti, kterou nové technologie vždy nějak promění. Umělá inteligence už teď mění trh práce, naše pracovní návyky, ale i duševní pohodu. Vidím to okolo sebe dnes a denně a potvrzují to i data.
Pracovní trh: ohrožení, nebo nová šance?
Kdykoliv se objeví revoluční technologie, lidé se bojí o práci. Automatizace s pomocí AI rozhodně nahradí některé rutinní pozice, ale zároveň vytvoří nové – a mnohé promění k nepoznání. Studie od Boston Consulting Group pro ministerstvo práce mimo jiné odhaduje, že v Česku do roku 2035 výrazně změní AI asi 11 % současných pracovních pozic, což se dotkne cca 600 tisíc lidí (zejména v oborech jako IT, právo, marketing, média, administrativní práce apod.)
Zároveň by díky rozvoji AI a inovací mohlo vzniknout až 955 tisíc nových pracovních míst, zatímco zaniknout jich má kolem 355 tisíc – více tedy vznikne, než zanikne, jen se pracovní náplně posunou. Klíčové ovšem bude, jak rychle se dokážeme přizpůsobit – bude potřeba rekvalifikovat stovky tisíc lidí na nové dovednosti, aby na nové pozice opravdu dosáhli. Čísla tedy naznačují spíše evoluci než apokalypsu.
Z vlastní zkušenosti vidím, že AI hlavně odbourává rutinu a šetří čas, takže se můžeme soustředit na kreativnější a strategičtější úkoly.
Někteří se obávají, že jim AI „ukradne” práci, ale realita je ve skutečnosti pozitivnější – AI je cenný pomocník, který rozšiřuje naše tvůrčí možnosti a pomáhá překonávat tvůrčí bloky, zatímco role lidského tvůrce zůstává nadále nezastupitelná. AI pomůže sestavit základ článku či kód, stále je potřeba lidský dohled, nápad a korekce. Místo úplné náhrady spíše dochází k posunu kompetencí: některé činnosti delegujeme strojům, ale objevují se nové role jako AI specialist, prompt inženýr (ten, kdo umí AI správně „zadávat úkoly”) apod.
Pokud jde o produktivitu, trend je zatím slibný. Vypadá to, že s asistencí AI stihneme více práce v kratším čase – a průzkumy to dokládají. Například globální studie Oracle uvádí, že 63 % lidí vnímá AI jako nástroj zvyšující produktivitu a 54 % dokonce říká, že jim zlepšuje spokojenost v práci.
AI dokáže nabídnout okamžitou pomoc – ať už jde o návrh prezentace, sepsání reportu, či analýzu dat – čímž nám ulehčí denní nápor úkolů. Sama to vidím – dříve jsem třeba půl dne zpracovávala rešerše k podkladům pro klienta, teď základ vyjede AI za pár minut a já můžu čas věnovat promýšlení strategie.
Duševní zdraví. AI jako terapeut i stresor
Duševní pohoda je další oblast, kde má AI dvojí dopad. Na jedné straně může pomáhat – existují AI asistenti pro mentální zdraví, chatboti-náhražky terapeutů či aplikace, které radí, jak zvládat stres.
Dokonce platí zajímavý paradox: mnoho lidí se cítí otevřenější svěřit se se svými problémy raději stroji než člověku. Ve zmíněném průzkumu Oracle plných 68 % zaměstnanců uvedlo, že by o pracovním stresu raději mluvili s robotem než se svým šéfem.
AI totiž nesoudí, nešíří drby, je dostupná 24/7 a působí „bezpečně” anonymně. Sama jsem si zkusila popovídat s AI chatbotem na téma prokrastinace a vztahy – odpovídá mi sice občas obecně a tendenčně, ale jen to vypsání se „někomu” umí trochu uklidnit. V tomto směru může AI zmírňovat pocity osamění či studu u některých lidí.
Na druhou stranu tu ale jsou rizika a nové stresory. Někomu může neustálý pokrok AI způsobovat úzkost z nejisté budoucnosti. Existuje termín “AI anxiety”. Lidé se bojí, jestli s ní udrží krok, jestli nepřijdou o práci, jestli jí vůbec rozumějí. Příval novinek může být zahlcující a vyvolávat pocit, že „kdo nepoužívá AI, jako by nebyl”.
Osobně na sobě pozoruji spíš (velké) nadšení, ale chápu, že ne každý je technofil a může cítit tlak. Dalším problémem je, že interakce s AI nenahradí lidský kontakt – pokud by se někdo spoléhal jen na virtuálního „kamaráda” místo reálných přátel, může to vést k izolaci.
AI také občas vygeneruje chybnou nebo nevhodnou odpověď, což může uživateli přitížit (představme si špatnou radu pseudo-terapeuta AI – i to se může stát). Zde tedy platí dvojnásob: zdravý rozum a opatrnost. AI je skvělý doplněk péče o duši, ale není to všelék.
Celkově mám dojem, že AI nám může ulehčit život a snížit stres, když za nás vyřeší nudné úkoly nebo nám rychle poradí. Nesmíme ale zapomínat na sebe – udržovat si nadhled, nepodléhat panice ani slepé důvěře. Pak může být AI skvělým sluhou, který nás naopak od rutiny a stresu osvobodí.
K čemu AI používat a kde si dát pozor
Umělá inteligence je nástroj. Velmi mocný nástroj, který se dá využít pro dobro, ale i nechtěně špatně. Zde je můj pohled na to, kde AI nejlépe využít a kdy být raději opatrný:
Automatizace rutinních úkolů
Tady AI exceluje. Ve firmách už dnes chatboty vyřizují jednoduché dotazy zákazníků a personalistům systémy s AI pomáhají prosívat životopisy. V HR například AI umí předvybrat kandidáty na základě životopisů nebo odpovědí, v účetnictví zas projde stovky faktur a hlídá nesrovnalosti. Tyto monotónní činnosti zvládne rychleji a bez únavy.
Pozor ale na předsudky v datech – když AI proškolíte na datech z minulosti, může z nich převzít i nechtěné bias (viz případ, kdy náborová AI upřednostňovala muže, protože historicky jich firma najímala více). Čili skvělé pro rutinu, ale s lidským dohledem nad výsledky.
Analýza dat a predikce
Potřebujete vědět, jaký produkt se bude lépe prodávat, nebo která část webu láká nejvíc zákazníků? AI dokáže hledat vzorce v ohromném množství dat, které by člověk ani neprohlédl.
V marketingu využívám AI pro analýzy klíčových slov či chování uživatelů na webu – odhalí mi třeba, že určité téma teď letí, nebo že určitý segment čtenářů odpadá u konkrétního odstavce článku.
Varování! AI sice umí predikovat trendy z dat, ale není věštec. Předpovědi bere z minulých vzorů – a někdy přijde černá labuť (událost, kterou data neznala). Proto predikce AI berme s rezervou a kombinujme je s lidskou intuicí a znalostí kontextu.
Kreativita a tvorba obsahu
Tady vidím obrovský potenciál AI jako múzy nebo spoluautora. Potýkáte se s autorským blokem? Nechte AI vygenerovat pár námětů, úryvků dialogů, návrh sloganu – nakopne vás to správným směrem.
Sama AI využívám při psaní článků. Když nevím, jak začít odstavec, nechám si navrhnout první větu a často mě inspirovaná formulace posune dál. Progresivní umělci tvoří s pomocí generativní AI obrazy nebo hudbu. Filozofka Dita Malečková napsala experimentální román „ANIMAL” společně s AI – text vznikal jako dialog autorky s „duchem ve stroji” a výsledkem je první české literární dílo spolutvořené umělou inteligencí.
Opatrnost je ale na místě u originality a pravdivosti. AI generuje obsah z toho, co už někde „viděla”, takže hrozí plagiátorství (nevědomé zopakování cizího textu) nebo halucinace (AI si něco vymyslí, ale zní to věrohodně). V kreativní fázi to nevadí – od toho jsou tu autoři, aby výstup zkontrolovali a upravili. AI je skvělý sparing partner pro brainstorming, ne náhrada za lidskou kreativitu.
Rozhodování a kritické situace
Pokud něco považuji za zatím nevhodné plně svěřit AI, jsou to zásadní rozhodnutí ovlivňující lidské osudy.
Typicky: soudnictví, lékařská diagnóza, nebo třeba přijímání/propouštění zaměstnanců. AI může dát podklady nebo doporučení, ale konečné slovo musí mít člověk. Jednak kvůli etice (AI nemá empatii ani odpovědnost), jednak kvůli omylům. V těchto oblastech musíme být opravdu opatrní – chyba AI může mít fatální dopady. Zároveň ale může být užitečným pomocníkem: třeba v medicíně AI už dnes pomáhá rozpoznávat nádory na rentgenových snímcích, často přesněji než lékař. Ideální scénář je tedy AI navrhne, člověk zkontroluje – dvojí síto pro nejlepší výsledek.
AI využívejme tam, kde zrychlí práci a poskytne nový vhled, ale zachovejme zdravou skepsi v oblastech, kde jde o hodně. Stále platí staré dobré „důvěřuj, ale prověřuj” – nechat si poradit od AI, ale rozhodnout se sám.
AI v pracovním životě
Implementovat AI do práce může být zprvu skličující, ale mám za to, že kdo se dnes naučí AI využívat, získá náskok. Já sama v rámci své profese SEO konzultantky a copywriterky používám AI, kde se dá.
Například při tvorbě obsahu. ChatGPT mi pomůže připravit osnovu článku, vypíchnout bodíky k tématu, navrhne varianty nadpisů. Ušetří mi to spoustu času. Potom samozřejmě zapojím vlastní zkušenost a text dopiluji – ale začít už nemusím od nuly. Také používám AI na souhrny dlouhých dokumentů (když přijde 50stránková studie, nechám si od AI udělat výcuc s hlavními zjištěními).
V marketingu mi AI pomáhá i při návrzích reklamních textů, přípravy struktury pro články jako zadání pro copywritery nebo analyzování statistik kampaní. Od programátorů zase slyším, jak jim AI (Copilot a spol.) dopovídá kusy kódu a hledá chyby – takže i ve vývoji to má obrovský přínos.
Ráda se učím od druhých – proto jsem neváhala, když David Grudl, známý programátor a popularizátor AI, pořádal první workshop „Začněte využívat ChatGPT naplno”. Zúčastnila jsem se ho koncem roku 2023 a musím říct, že mi otevřel oči, jak ještě lépe včlenit AI do denní pracovní rutiny.
David na workshopu vysvětloval principy fungování velkých jazykových modelů i praktické tipy, třeba jak psát prompty (zadání) tak, aby AI vrátila co nejlepší výsledek. Ukazoval, jak si usnadnit administrativu, jak genAI šetří čas při customer supportu, a zmínil i limity (třeba ochranu citlivých dat – nikdy nemáme do veřejné AI cpát interní firemní informace, pokud nechceme riskovat jejich únik). Podobná školení podle mě mají velkou hodnotu, protože mnoho firem a zaměstnanců zatím tápe, jak a kde vlastně začít.
Z firemního pohledu je klíčové vzdělávání a kultura. Odborník na digitální transformaci Filip Dřímalka ve své knize HOT: Jak uspět v digitálním světě zdůrazňuje, že při zavádění technologií je nejdůležitější lidský faktor – zkratka HOT znamená Humans, Organization, Technology, právě v tomto pořadí.
Jinými slovy, lidé se musí naučit s AI pracovat, management jim k tomu má vytvořit podmínky (organizace), a teprve pak technologie přinese ovoce.
Souhlasím – sebelepší AI nástroj je k ničemu, když ho tým neumí nebo nechce používat. Proto radím všem: nebojme se experimentovat, hrát si s AI při práci, sdílet si tipy s kolegy. Každý týden objevuji nové „vychytávky”, které mi zlepšují workflow – například doplněk do e-mailu, který mi navrhne odpověď strojově, nebo nástroj na automatické přepisování schůzek (a jejich shrnutí). Zpočátku to chce investovat čas do učení, ale dlouhodobě se to vrátí.
AI v osobním životě
Může se zdát, že AI je hlavně pro byznys nebo geeky, ale využití nacházím i v běžném denním životě. Od té doby, co mám po ruce chytré asistenty, se mi třeba lépe plánují výlety a dovolené. Zkusila jsem požádat ChatGPT o plán itineráře po Sicílii i Albánii – a překvapilo mě, jak dobře navrhl trasu s ohledem na děti, dokonce přidal tipy na restaurace.
Jasně, vše jsem pak ověřila a upravila, ale jako výchozí osnovu to bylo super. Také doma využívám AI na drobnosti: vygenerovat nákupní seznam (řeknu co chci vařit a nechám si vypsat suroviny), poradit s receptem („co uvařit z ingrediencí, co mám v lednici”), nebo třeba přeložit frázi/text do cizího jazyka při učení se italsky. Zkrátka když si s něčím nevím rady, a potřebuji rychlou pomoc.
Pro mě osobně je AI i parťák na hraní a tvoření. Miluju psaní příběhů – takovým mým hobby je sepisování krátkých povídek a mikropříběhů na blog. Můj rozpracovaný romantický mikroromán „Laura z Festivalu” jsem psala částečně s pomocí AI.
Vím přesně, co se v příběhu má stát, co si Laura a Marek řeknou. Ale využila jsem AI na to, abych si nechala navrhnout různé varianty dialogů mezi postavami, když jsem se nemohla rozhodnout, jak jejich rozhovor posune děj.
Taky mi AI pomohla vygenerovat reálnější popisy prostředí, protože jsem ji požádala, ať mi vylíčí třeba zvuky a vůně hudebního festivalu – skvělá inspirace pro smyslové detaily. Výsledný text je můj, ale hraní s AI mi přineslo nové nápady a obraty. Stejně tak zkouším generuji obrázky v Midjourney nebo DALL·E v ChatGPT. Taky jsem zkusila pár písniček v Suno.com nebo krátké video v Hailuoai.video. Zkouším Elevenlabs.io pro nahrání svého hlasu nebo notebooklm.google.com.
Je tu ale jedna věc, na kterou pamatuju – reálný život je venku, ne na obrazovce. 😊 AI mi sice pomůže navrhnout plán výletu, ale ten výlet musím prožít já sama. AI mi doporučí recept, ale u sporáku stojím já a rodina pak sní výsledné jídlo.
Stejně tak pokec s chatbotem nenahradí obejmutí od přítele. Proto se snažím brát AI jako vitamin, ne jako náhražku života. Ušetřený čas díky AI věnuji dětem, přírodě, čtení knih. Technika má sloužit nám, ne my jí. A i když jsem začala být do AI blázen, digitální detox občas neuškodí – zavřít notebook a užít si obyčejný analogový den.
Etika a „děkování“ AI
Nyní se pojďme zamyslet nad etickou stránkou. Kolem AI se řeší řada hlubokých otázek: Má mít AI nějaká práva? Kdo nese odpovědnost, když AI uškodí? Jak zabránit bias (předpojatosti) AI, aby nediskriminovala? To by vydalo na samostatný článek.
Já se tady dotknu jedné zdánlivě drobnosti, která mě ale fascinuje – jak s AI komunikujeme jako s „osobou”. Přistihli jste se někdy, že na Siri nebo Alexu mluvíte slušně, říkáte „prosím” a dokonce „děkuju”? Já už poslední dobou vůbec, ale výzkum z roku 2019 potvrdil, že až 40 % uživatelů pravidelně děkuje svým virtuálním asistentům.
Mozek reaguje na cokoliv, co trochu připomíná komunikaci, naučeným zdvořilostním chováním. Klidně AI poděkuju nebo pochválím, když mi dobře poradí. A když mám v tu chvíli pocit, že mi odpověď zachránila krk. Udržuje to v mentálním režimu, že mluvím s nějakým poradcem, i když virtuálním. Je ale také fakt, že čím déle ChatGPT používám na více různých věcí, tím více na tuhle „slušnost“ zapomínám, prostě ji v rámci konverzace nestihnu.
Etických témat je samozřejmě spousta. AI přináší dilemata ohledně soukromí (sdílíme s ní data?), odpovědnosti (kdo za chyby AI může?), bias (jak zajistit, aby rozhodovala spravedlivě). V praxi zatím platí, že odpovědnost vždy nese ten, kdo AI nasadil – tj. když banka odmítne úvěr na základě AI modelu, musí umět obhájit proč a nést důsledky, jako by rozhodl zaměstnanec.
Čím více ale AI proniká do autonomního rozhodování, tím hlasitěji se volá po regulacích a pravidlech. Evropa chystá AI Act, který stanoví rámce pro používání AI v citlivých oblastech, společnosti jako OpenAI už vydávají etické kodexy a zavádějí omezení, co jejich modely smí a nesmí. Je to dobře – důvěra uživatelů je křehká a jen zodpovědný přístup ji udrží.
Věřím, že etika a technologie se nemají vylučovat, naopak – etika musí technologii krotit, aby sloužila prospěchu lidskosti, nikoliv jen slepému zisku nebo moci.
Shrnutí a doporučení pro zodpovědné užívání AI
Umělá inteligence je tu s námi a už nikam neodejde. Je na nás, jak s ní naložíme. Z vlastní praxe i všech výše zmíněných poznatků bych ráda vypíchla několik tipů, jak AI využívat k užitku a minimalizovat rizika:
Buďte zvídaví a učte se
Nebojte se AI vyzkoušet na malých úkolech. Hrajte si s prompty, zkuste různé AI nástroje (textové, obrázkové, hlasové). Čím dříve pochopíte, co umí a neumí, tím lépe ji využijete. Klidně se přihlaste na školení nebo workshop o AI (jako jsem to udělala já u Davida Grudla). Digitální dovednosti budou brzy stejně ceněné jako práce s počítačem či internetem.
Zachovejte kritické myšlení
I když AI vygeneruje sebedůvěryhodnější odpověď, ověřujte si fakta. Zejména u důležitých věcí (právní rady, zdravotní info) berte výstup jen jako doplněk, ne definitivní pravdu. Když mi ChatGPT napíše, že „podle studie XY je něco nějak”, raději si onu studii najdu a zkontroluji zdroj. Chyby se stávají a AI nemá rozum, aby je sama odhalila – to je na nás.
Myslete na etiku a soukromí
Do veřejných AI systémů nevkládejte citlivá data, která nechcete sdílet (osobní údaje, interní dokumenty firmy apod.). Výrobci sice tvrdí, že data používají jen k tréninku, ale vždy je lepší opatrnost. Respektujte autorská práva – pokud AI použijete k tvorbě obsahu, který vychází z jiných děl, uveďte zdroje či upozorněte, že šlo o AI asistenci, když je to na místě. Hrajme fér.
Využívejte AI tam, kde přináší úsporu a hodnotu
Nenechte se do AI tlačit jen proto, že je to módní. Ale pokud zjistíte, že vám může ulehčit práci nebo zpříjemnit život, zapojte ji. Například pokud vás nebaví rutina, zjistěte, jestli ji nejde automatizovat. Jestli vás láká malovat, ale neumíte to – zkuste generativní AI na obrázky. AI může rozvíjet vaše talenty a zájmy tím, že odstraní vstupní bariéry. V mém případě mi třeba pomohla rozjet se psaním love story, na kterou jsem se dlouho odhodlávala, tím, že mi „drží linii” a já mohu rozvíjet nápady.
Šetřete planetu i digitálně
Udržitelnost platí i pro technologický svět. Nezapínejte deset AI instancí zbytečně, když stačí jedna. Trénování vlastního modelu si dobře rozmyslete – někdy lépe využít hotové řešení v cloudu, než týden žhavit své GPU. Pokud jste firma využívající AI ve velkém, zajímejte se o energetické zázemí – dá se cloud přepnout na obnovitelný zdroj energie?
Prodlužujte životnost svých zařízení
Každý rok nekupujte nový notebook jen kvůli o trochu lepším parametrům, částečně i tím snižujete e-odpad. A až budete přemýšlet nad kompenzacemi emisí, nezapomeňte, že i provoz vašeho „AI parťáka” má uhlíkovou stopu.
Nezapomínejte na lidskost
AI je tu pro lidi, ne naopak. Udržujte si kolem sebe lidské kontakty, emoce, kreativitu, náhodu. AI vám možná časem bude připadat jako kamarád, ale opravdové přátelství to nenahradí.
Berte AI jako nástroj, co rozšíří vaše schopnosti, ne jako náhradu sebe sama. V práci i doma stále platí, že empatie, etika a zdravý rozum jsou naší výsadou. Ptejme se: Pomáhá mi to? Dělá mě to lepším? Když ano, super. Když ne, zvolněme. My držíme volant, AI je náš navigátor.
Závěrem
Umělá inteligence je pro mě jako dobrý sluha – pomáhá mi denně s prací i zábavou. Zároveň ale vím, že by z ní mohl být zlý pán, kdybychom ztratili kontrolu nebo zapomněli na hodnoty. Proto se snažím využívat AI smysluplně, udržitelně a s respektem. Fascinuje mě, kam až jsme došli – od prvních krůčků, kdy AI stěží rozpoznala kočku na fotce, po dnešek, kdy s ní píšu tento článek ruku v ruce. Jsem zvědavá, co přinese budoucnost. Pokud bude v našich rukou, věřím, že více dobra než zla. Svět s AI může být lepší místo – když zůstaneme lidmi. 🖤
Zdroje
- Studie, články a odkazy zmiňované v textu — Stanford University AI Index 2023, Echo24 (BCG/Aspen studie o trhu práce)
- Oracle & Workplace Intelligence survey 2020
- blog Uměligence.cz
- LadyVirtual.cz aj.
